tramping

Člověk může trávit na toulkách celé dny, ale přece, pokud neulehne večer pod širák, pokud nelehne do spacáku pod převis, pokud není venku i tehdy, když jde příroda spát ( ne celá...), když se příroda budí,  pokud není pod nebem delší dobu, tak pochopil jen málo. Dostává od přírody jen část toho, co mohl dostat.

Ležel jsem jednou v neděli kolem půl desáté pod převisem nedaleko Ráje na Kokořínsku, a lilo jako z konve, a vodní záclona padala pár centimetrů od mého spacáku. Sledoval jsem padající kapky, sledoval smrky v té lázni, cítil tu vůni vody, tu vůni života, a bylo mi krásně teplo na těle i na duši. A uvědomil jsem si jednu věc: "Ještě jsem nevstal, a už jsem na výletě!"  To je dokonalé...

A pak jsou další věci, jako oheň a vůně kouře, pečené maso (i když sám maso nejím), nebo třpyt sněhu pozorovaného ze spacáku, někdy přátelství kamarádů v kruhu kolem ohně, východy slunce i dlouhé pochody potmě, jak se v zimě brzo sešeří. A zvuk kytary zpívající o ledadasčem, a ponejvíce o věcech a krajinách, které jsme nikdy nepoznali. 

Proto Ačjuta Gotra tráví i čas na vandrech, v posledních letech však někdy separovaně, Mišáček je na mrazivé počasí ještě dost malý.  Tramping ještě žije, i když trampů ubývá. Pokud se někdo zajímá o tramping, doporučujeme časopis Puchejř, viz https://www.sdruzeni-avalon.cz , a jak by řekl můj kamarád Tony, co se o časopis stará, předplatné je tak levné, že ho můžete objednat i pro kamaráda (či kamarády).