táboření v týpí

Rod Ačjuta Gotra je v Lize lesní moudrosti teprve od roku 2009. Do té doby jsme trávili oba letní prázdninové měsíce v týpí na Českomoravské vrchovině, protože  právě dlouhodobé táboření je to, co nás těší a pomáhá  žít tak, jak si přejeme. 

Dlouhodobé táboření

Od (naší) nepaměti trávíme čas na vandrech, v devadesátých letech jsme pobývali nejvíce v Českosaském Švýcarsku, napříkla v Ticháči. S rostoucím počtem dětí jsme však byli uchváceni romantikou bydlení v týpí, protože být s celou rodinou dva měsíce na pochodu je přece jenom poněkud vyčerpávající. Svět v týpí má svoji podmanivou krásu, je to jako klukovský sen o indiánských prázdninách. Jsme-li v týpí týden, nebo dva, je to nádherné. Jsme-li v něm ale déle, dostáváme daleko víc. Jsme odděleni od počasí jen plátnem, takže víme, kdy prší, kdy prší hodně (to jsme poněkud mokří i my). Víme, kdy svítí slunce, kdy je noc, kdy zapadá rudě slunce. Vichr lomcuje celým týpím, a mimoděk se přikrčujeme při každém blízkém úderu blesku, abychom ráno vyšli bosí do rosy a děkovali za další den. Slyšíme i zvuky zvenčí, i klid noci. A život je skutečnější, protože se staráme o to, co jíst, jak se zahřát, jak nezmoknout. Věnujeme se praktickým činnostem, a pomalu získáváme zase kořeny, uchycující se polehounku v Matce Zemi, a naše tělo se natahuje k Otci Slunci. Kouř z ohně se stává návykovým, a teplo plamenů synonynem domova. Když se nás někdo zeptá, kdy pojedeme domů, musíme pravdivě odpovědět, že doma jsme tady. Tady a teď. 

Tak jsme tábořili a nestarali se příliš o stylovost. Při hledání nové louky k táboření jsme však díky přátelům narazili na woodcraft a Ligu. Po seznámení s její filosofií jsme shledali, že sdílíme společné ideály.  Určitě ne všichni woodcrafteři mají stejné ideály jako my, protože pro nás základním bodem zůstává pobyt venku, a malebnost a stylovost je jen nádherným kořením a doplněním. Ale ideály woodcraftu, jak je chápeme, jsou i našimi ideály.